Infekční burzitida (IBD) je virové onemocnění postihující chovy drůbeže na celém světě. Vzhledem k vysoké úmrtnosti, snížené uniformitě kuřat a vyššímu procentu konfiskátů při zpracování je IBD z hlediska užitkovosti jednou z největších hrozeb, s nimiž se chovatelé drůbeže v současné době potýkají. Posilování imunity drůbeže prostřednictvím účinné a dlouhodobé ochrany zmírňuje důsledky tohoto onemocnění a zvyšuje užitkovost chovů.

IBD postihuje mladá kuřata. Virus napadá nezralé B-lymfocyty a vyvolává imunosupresi, která vede k sekundárním infekcím zotavujících se kuřat. Toto onemocnění se vyskytuje v chovech drůbeže na celém světě.

Etiologie: Birnavirus (virus infekční burzitidy; IBDV) je nejčastěji izolován z Fabriciovy burzy, je však možné izolovat jej také z dalších orgánů. Kuřata virus vylučují v trusu. Virus je velmi stabilní a je obtížné jej v prostředí chovu eradikovat. Viry sérotypu 1 vyvolávají onemocnění u kuřat, sérotyp 2 je apatogenní, může se však replikovat u kura domácího a krůt bez toho, aby vyvolával onemocnění.

Virulence terénních kmenů viru je velmi proměnlivá. Byly pozorovány různě virulentní viry, od přirozeně oslabených až po vysoce virulentní (vv). Kmeny vvIBDV, které způsobují vysokou úmrtnost (> 20 %), byly poprvé detekovány v Evropě. Šíří se na Blízkém východě, v Asii a Africe, v roce 1999 byly zjištěny v Jižní a Střední Americe a v roce 2009 také v USA.

Klinické projevy: Závisí na věku a plemeni kuřat, virulenci viru a přítomnosti mateřských protilátek. Inkubační doba: 3 – 4 dny

Klinická forma: Kuřata jsou ke klinickému onemocnění nejvnímavější ve věku 3 – 6 týdnů, kdy nezralé B-lymfocyty osidlují Fabriciovu burzu a mateřská imunita odeznívá.

Subklinická forma: Do tří týdnů věku, vysoké ekonomické ztráty v důsledku imunosuprese, nejvíce je oslabena humorální imunitní odpověď (B lymfocyty). Kuřata, jejichž imunitu potlačují časné infekce IBDV, neodpovídají dostatečně na vakcinaci a jsou náchylná vůči infekcím viry a bakteriemi, které za normálních okolností nejsou patogenní.

Symptomy: Deprese, naprosté vyčerpání, nekoordinované pohyby, vodnatý průjem, dehydratace, peří okolo kloaky znečištěné výkaly, ozobávání kloaky a zánět kloaky. Morbidita v hejnu obvykle dosahuje 100 % a úmrtnost se může pohybovat od 5% až po hodnoty nad 60%, v závislosti na kmeni viru a plemeni kuřat. Úmrtnost je většinou vyšší u nosných plemen než u plemen brojlerů. K zotavení dochází do 1 týdne, přírůstek hmotnosti u brojlerů bývá zpožděn o 3 – 5 dnů.

Léze: Fabriciova burza může být zvětšená, s nažloutlým transudátem na povrchu. Občas je možné pozorovat krvácení na povrchu serózy nebo mukózy. Přibližně 7 – 10 dnů po infekci dochází k atrofii burzy, což vede ke ztrátě B-lymfocytů. Přímým důsledkem ztráty B-lymfocytů je imunosuprese. Kmeny vvIBDV vyvolávají podobné léze na burze, může se objevit také kongesce a krvácení stehenní a prsní svaloviny. Kuřata, která se z infekce IBDV zotaví, mají malé atrofované Fabriciovy burzy, což je důsledek destrukce a nedostatečné regenerace folikulů v burze.

Léčba neexistuje.

Kápnutím do oka, v pitné vodě nebo podkožní injekcí je možné kuřatům podávat živé vakcíny pocházející z kuřecích embryí nebo buněčných kultur a vyznačující se různým stupněm nízké patogenity. Replikaci těchto vakcín a tím i imunitní odpověď kuřat mohou ovlivňovat mateřské protilátky, i když virulentnější vakcinační kmeny mohou překonat i vyšší hladiny mateřských protilátek.

Vektorové vakcíny exprimující protein IBDV VP2 v krůtím herpesviru (HVT) je možné aplikovat in ovo nebo v líhni. Tyto HVT-IBD vakcíny nejsou ovlivněny mateřskými protilátkami. K podání in ovo nebo v líhni jsou k dispozici také vakcíny využívající živý oslabený virus navázaný na protilátky (vakcíny založené na imunitním komplexu).

Vysoké hladiny mateřských protilátek mohou minimalizovat časnou infekci, následnou imunosupresi, anebo obojí. Rodičovská hejna je třeba vakcinovat jednou nebo víckrát během fáze růstu, nejprve živou vakcínou a poté, těsně před začátkem snášky, inaktivovanou vakcínou s olejovým adjuvans. K dispozici jsou inaktivované vakcíny z kuřecích embryí, burz nebo buněčných kultur. Posledně jmenované vakcíny navozují vyšší, rovnoměrnější a trvalejší hladiny protilátek než živé vakcíny. Imunitní status rodičovských hejn je třeba pravidelně sledovat pomocí kvantitativních sérologických testů, jako je virus neutralizační test nebo ELISA.

Cílem každého programu vakcinace proti IBD by mělo být použití vakcín, které co nejvíce odpovídají antigennímu profilu terénních virů. Pro zvolení nejvhodnějšího vakcinačního programu je možné provést diagnostické testování genomových sekvencí terénních kmenů.