Virus Markovy choroby (MD) se dnes vyskytuje ve většině chovů drůbeže. Drží se v prachu a v peří drůbeže a ve složitém prostředí hal je prakticky nemožné jej eliminovat, a to ani při důkladném čištění a dezinfekci. Tento herpesvirus napadá nervovou soustavu a u postižené drůbeže vyvolává kulhání, tumory nebo zvětšení péřových folikulů. Důsledkem je vysoké procento konfiskátů při zpracování brojlerů. Onemocnění může také způsobovat úhyny a ztráty na produkci vajec u nosnic.

Markova choroba je jednou z nejrozšířenějších ptačích infekcí; identifikována je ve všech chovech drůbeže na světě. Předpokládá se, že infikovány jsou všechny chovy, s výjimkou těch, kde je drůbež chována za přísných podmínek bez patogenů. I když se v infikovaných chovech nemusí vždy klinické onemocnění projevit, i jeho subklinický průběh snižuje rychlost přírůstků a produkci vajec, což je z ekonomického hlediska významné.

Vysoce nakažlivé virové onemocnění drůbeže charakterizované lymfomy z T-lymfocytů a zvětšením periferních nervů. Mezi standardní kritéria použitá při diagnóze patří anamnéza, klinické příznaky, makroskopický nález z pitvy a histopatologické vyšetření. I když není k dispozici žádná léčba, současné vakcíny poskytují mimořádně silnou ochranu.

Přirození hostitelé: kur domácí. Krůty: úmrtnost na tumory dosahující 40% – 80% ve věku 8 až 17 týdnů byla hlášena z Francie, Izraele a Německa. Křepelky se mohou nakazit přirozeně, krůty je možné nakazit experimentálně.

Etiologie: Herpesviridae- Alphaherpesvirinae- Mardivirus.
3 sérotypy: MDV-1, MDV-2, HVT

Přenos: MDV je vysoce nakažlivý a do plně infekční formy dozrává v epitelu péřových folikulů, odkud se uvolňuje do prostředí. V podestýlce či prachu v halách může přežít až několik měsíců. Virus se účinně přenáší zejména v prachu a v peří nakažené drůbeže. Jakmile je virus zavlečen do chovu, infekce se rychle šíří kontaktem mezi drůbeží. Infikovaná drůbež nadále virus dlouhodobě přenáší a stává se zdrojem infekčního viru. Vylučování infekčního viru je možné omezit předchozí vakcinací, nelze mu však zcela zabránit. Na rozdíl od virulentních kmenů viru Markovy choroby, které jsou vysoce nakažlivé, přenosnost krůtího herpesviru u kura domácího není běžná (i když HVT je snadno přenosný u krůt, které jsou jeho přirozenými hostiteli). Přenosnost různých oslabených kmenů viru Markovy choroby se u kura domácího velmi liší; nejvíce oslabené kmeny se nepřenáší. U viru Markovy choroby nedochází k vertikálnímu přenosu.

Patogeneze:

  • časná cytolytická infekce (produktivně-restriktivní),
  • latentní infekce,
  • druhá fáze cytolytické, produktivně-restriktivní infekce, souběžná s imunosupresí,
  • proliferativní fáze, zahrnující neproduktivně infikované lymfoidní buňky, která může a nemusí vést k tvorbě lymfomů.

Výskyt Markovy choroby je v komerčních chovech značně proměnlivý a závisí na následujících faktorech:

kmen a dávka viru,

věk v době expozice,

mateřské protilátky,pohlaví a genetika hostitele,

pohlaví a genetika hostitele,

kmen a dávka vakcinačního viru,

několik faktorů prostředí, včetně stresu.

Kromě lymfoidních novotvarů může Markova choroba také vyvolávat další klinicky distinktivní syndromy, jako jsou:

přechodná paralýza, syndrom akutní mortality, cytolytická infekce, ateroskleróza, přetrvávající neurologické onemocnění.

Klinické příznaky: deprese, úbytek hmotnosti, paralýza, pohybové problémy, kvůli nimž se drůbež nedostane ke krmivu a vodě, bulky v kůži u brojlerů.

Léze:

Zvětšení nervů: bloudivé, brachiální a sedací nervy jsou zvětšené a ztrácejí striaci.

Lymfoidní tumory se mohou vyskytovat v různých orgánech, zejména v játrech, slezině, gonádách, srdci, ledvinách, svalech a žlaznatém žaludku.

Zvětšené péřové folikuly u brojlerů po odstranění peří během opracování jatečných těl jsou důvodem pro konfiskaci. V burze jsou tumory jen vzácně, spíše pozorujeme atrofii burzy.

Histopatologie: smíšená populace lymfoidních buněk a plazmatických buněk a velké anaplastické lymfoblasty. Tyto buněčné populace nepochybně zahrnují nádorové buňky a reaktivní zánětlivé buňky. Pokud je postižena burza, nádorové buňky se obvykle objevují v interfolikulárních oblastech.

Diagnóza:

standardní kritéria: anamnéza a klinické příznaky, makroskopický nález z pitvy a histopatologie,

pokročilá kritéria: imunohistochemie, standardní a kvantitativní PCR, izolace viru, sérologie.

Diagnóza je obvykle založena na zjištění zvětšených nervů a lymfoidních tumorů v různých vnitřních orgánech. Absence tumorů v burze pomáhá toto onemocnění odlišit od lymfoidní leukózy, i když přítomnost tumorů v burze Markovu chorobu nevylučuje. Markova choroba se může rozvinout již u třítýdenních kuřat, zatímco lymfoidní leukóza se většinou objevuje u kuřat až ve věku >14 týdnů. S Markovou chorobu je možné snadno zaměnit retikuloendoteliózu, protože obě onemocnění jsou spojena se zvětšením nervů a lymfomy z T-lymfocytů ve vnitřních orgánech.

Imunohistochemie může potvrdit, že tumory sestávají z dominantních populací T-lymfocytů nebo exprimují specifické antigeny MDV. Mezi virovou náloží a tumory spojenými s Markovou chorobou existuje kvantitativní souvislost; kuřata s největším množstvím tumorů vykazují vysokou virémii a obvykle jsou PCR pozitivní. Prokázání velkého množství viru, virové DNA nebo virových antigenů v nádorových buňkách a současné vyloučení jiných relevantních virových nádorových onemocnění by mělo dostačovat ke stanovení specifické diagnózy Markovy choroby.

Markova choroba, zvětšení periferních nervů, kuře

Markova choroba, postižení kůže, kuře

Markova choroba, postižení oka, kuře

Účinná léčba Markovy choroby neexistuje.

Mezi prostředky prevence patří vakcinace, biosekurita a genetická rezistence.
Strategie prevence a kontroly Markovy choroby spočívá zejména ve vakcinaci, nutné je také dodržovat přísná hygienická opatření s cílem omezit nebo oddálit expozici vůči viru a zaměřit se na šlechtění s cílem dosáhnout genetické rezistence drůbeže.

Nejčastěji používané vakcíny:

  • Krůtí herpesvirus (HVT, přirozeně avirulentní Meleagrid alphaherpesvirus 1)
  • SB-1 nebo 301B/1 (přirozeně avirulentní Gallid alphaherpesvirus 3)
  • CVI988/Rispens (oslabený Gallid alphaherpesvirus 2)

Z vakcín založených na vektoru HVT se velmi rychle stal páteřní typ rekombinantních vakcín, do nichž jsou vloženy geny jiných virů postihujících drůbež. Jedná se např. o virus newcastleské choroby, virus infekční burzitidy nebo virus infekční laryngotracheitidy. Tyto rekombinantní vakcíny poskytují ochranu proti viru Markovy choroby a současně proti vloženému viru. Bivalentní vakcíny obsahující HVT a buď kmen SB-1, nebo 301B/1 viru Gallid alphaherpesvirus 3 byly použity k zajištění dodatečné ochrany proti čelenži virulentními izoláty viru Markovy choroby. Komerční vakcína, která podle všeho v současné době poskytuje nejsilnější ochranu, je CVI988/Rispens, což je oslabený kmen viru Markovy choroby, který je také pro účely vakcinace často spojován s HVT.

Vakcíny jsou podávány kuřatům v líhni nebo in ovo kuřecím embryím v 18 dnech inkubace. Vakcinace in ovo dnes probíhá automaticky a je široce rozšířena při očkování brojlerových kuřat, zejména kvůli nižším mzdovým nákladům a vyšší přesnosti podání vakcíny.

Pro podání správné dávky vakcíny je zásadní správná manipulace s vakcínou během rozmrazování a rekonstituce. Vakcíny asociované s buněčným systémem jsou obecně účinnější než bezbuněčné vakcíny, neboť jsou v menší míře neutralizovány mateřskými protilátkami. Za obvyklých podmínek dosahuje účinnost vakcín většinou >90 %. Od doby, kdy jsou k dispozici vakcíny, se ztráty spojené s Markovou chorobou v chovech brojlerů a nosnic dramaticky snížily. Onemocnění však může představovat závažný problém v jednotlivých chovech nebo v určitých geografických oblastech (např. komerční chovy drůbeže na poloostrově Delmarva na východě USA). Z mnoha navrhovaných příčin těchto nadměrných ztrát se jako jedna z nejdůležitějších jeví časné vystavení kuřat velmi virulentním virovým kmenům. (zdroj: John Dunn)

Ekonomická zátěž spojená s Markovou chorobou (MD) je důsledkem přímých ztrát souvisejících s úmrtností a morbiditou slepic a konfiskací brojlerů a také nepřímých ztrát v důsledku rozsáhlého používání vakcín a zavádění kontrolních opatření.

Virus Markovy choroby ročně způsobí na celém světě ztráty přesahující 1 miliardu amerických dolarů. (D.A. Kennedy)

V důsledku evoluce viru se za poslední půlstoletí snížila účinnost dvou generací vakcín proti Markově chorobě. (D.A. Kennedy)

Před příchodem vakcín představovala Markova choroba závažnou ekonomickou hrozbu pro odvětví chovu drůbeže, neboť byla příčinou až 60% úmrtnosti v chovech nosnic a 10 % konfiskací v chovech brojlerů.

Ztráty spojené s úmrtností a konfiskacemi v důsledku MD v kombinaci s ekonomickými ztrátami kvůli nákladům na vakcíny a snížené produkce vajec činily celkem cca 169 milionů dolarů v USA a 943 milionu celosvětově (Purchase).

Chovatele drůbeže nadále znepokojuje nepředvídatelný charakter vzplanutí onemocnění a také riziko možného selhání vakcín v důsledku evoluce virulentnějších kmenů MDV, což by znamenalo návrat k enormním ekonomickým ztrátám.

CZ-INX-210500006